Tokio Hotel

Vítejte na stránkách Tokio Hotel.

Kdy budeš konečně můj

Kdy budeš konečně můj 11

Jeden den nemilosrdně míjel druhý. Byl to už měsíc, co Bill odešel. Za celou tu dobu Toma neviděl. Ne že by se o to nepokoušel. Nechával Tomovi spousty e-mailů, ale Tom se vždy na něco vymluvil. I když Bill přišel za Simone na oběd, Tom vždy předtím odešel. Billa to neskutečně trápilo. Nikdy nechtěl, aby to všechno skončilo takhle. Tom se skutečně Billovi záměrně vyhýbal. Pořád se mu vracela ta noc, kdy Billovi tak ublížil. Nedokázal si představit, že by se po tom všem Billovi podíval do očí. Nenáviděl se za dne na den víc a víc. Jediné uvolnění našel jen tehdy, když si ublížil. Nebylo dne,  kdy by se nepořezal. Doma žiletkou, venku kapesním nožíkem. Nových a nových ran na jeho ruce přibývalo a už bylo stále těžší je schovávat. Jenže nikdo se vůbec nepozastavoval nad tím, že už jakou dobu neviděli Toma v tílku nebo krátkém rukávu. Z počátku mu stačilo jen si nandat potítko a nikomu to nepřišlo divné. Vždycky je nosíval, ale po čase se to už zkrátka takhle schovat nedalo, a tak k potítkům přidal ještě dlouhé rukávy. Dokonce ani Simone to nepřišlo nijak divné. Pravda, moc často doma nebývala. Tom moc dobře věděl, že by tohle dělat neměl. Vždycky když viděl svojí ruku, posetou drobnými i většími ranami, nenáviděl se. Dělalo se mu zle ze sebe samotného, ale už to nedokázal ovládnout. Bál se myslet na Billa a tohle byl způsob, jak se tomu vyhnout. A proto se mu vyhýbal i ve skutečnosti. Neovládl by se. Čím víc se od něj Bill vzdaloval, tím víc ho miloval. Kdyby ho potkal, neudržel by se. A další důvod byl ten, že Bill byl hodně všímavý a určitě by na Tomovi poznal, že je něco v nepořádku. 

 

Tom zrovna procházel mezi regály jednoho obchodního domu a snažil se vybavit si celý nákup co mu nadiktovala Simone. Okolí vůbec nevnímal. Ostatně jako již několik týdnů.

„Ježiš pardon“ zamumlal a ihned se probral ze zamyšlení, když do někoho narazil. Několi vteřin mu vůbec nedocházelo na koho to kouká a když se ten dotyčný k němu otočil čelem, zůstal stát jako opařený.

„Bille“ vydechl a nervózně zatěkal očima kolem sebe. Nechtěl se na něj dívat, ale nakonec tomu stejně neodolal

„Ahoj Tome“ pousmál se Bill a trochu smutně se na něj zadíval. Tom jen nervózně přešlápl.

„Já…pro-promiň, neviděl jsem tě“ sklopil Tom oči. Už se na něj nevydržel dívat.

„Nic se nestalo“ pousmál se Bill. Na několik vteřin nastalo napjaté ticho, během kterého se mohl kterýkoliv otočit a odejít, ale neudělal to ani jeden.

„Jak…..jak se máš?“ prolomil ticho Bill, udělal pár kroků k Tomovi a natáhl k němu ruku. Tom se trochu polekal, několika prudkými kroky od Billa odstoupil a automaticky si stáhl rukáv u mikiny ještě o něco víc. Bill se na něj podezíravě zadíval.

„Co se děje Tome?“ neodpustil si otázku i když mu bylo jasné, že mu Tom neodpoví.

„Nic. Všechno je v pohodě“ pokusil se Tom o úsměv, ale rozhodně by nepřesvědčil ani nikoho cizího, natož Billa, který ho znal ze všech lidí na světě nejlépe.

„Tome, poznám to na tobě“ zadíval se na svého bratra skoro až lítostivě „vždycky jsi mi věřil, to už to neplatí?“ ptal se polohlasně Bill a pomalu se zase přibližoval k Tomovi. Ten jen zavřel oči a ztěžka vydechl ústy. Ale už neustoupil. Tělem mu projel strach a touha vzájemně, když ho Bill vzal za ruku a pomalu mu vyhrnoval rukáv. Tom sice zůstal stát, ale odvrátil hlavu stranou.

„Tome……“vydechl vyděšeně Bill, když uviděl co Tom pod dlouhými rukávy skrývá „co sis to udělal? Pošeptal a prsty lehce přejížděl po jeho ranách. Tom trochu usykl, když se ho Bill dotkl na tě nejčerstvější.

„Promiň, já musel“ zašeptal téměř neslyšně a zadíval se Billovi do očí.

„Ne. Tohle si nemůžeš dělat. Tom proč?“ snažil se Bill potlačit paniku v hlase a stále lehce přejížděl prsty po Tomově ruce. Zastavil se až na té nejstarší jizvě. Na tě, které to všechno započala.

„Protože tě miluju a přitom jsem dokázal udělat něco tak hroznýho, jako jsem udělal. A tím jsem tě ztratil.“ Svěsil Tom hlavu. Už mu bylo vcelku všechno jedno. Bill okamžitě pochopil, kam tím Tom míří. Lehce ho pohladil po tváři a zvedl jeho obličej oproti tomu svému. Byl u něj tak neskutečně blízko. Dýchal mu na rty

„Nic jsi mi neudělal“ zašeptal Bill a palcem mu přejel po rtech „neudělal jsi to“ ještě jednou Toma ujistil a přiblížil se k němu ještě o trochu víc. Tom jen vydechl mezi rty a otřel je o ty jeho. Tak neskutečně se mu ulevilo. Vnímal jen Billův dech a zmocnila se ho touho políbit ho. Jenže také se kdysi rozhodl, že bude respektovat Billovo odmítnutí.

„děkuju“ zašeptal, naposledy otřel své rty o ty Billovy a pak se prudce otočil a odcházel. Bill za ním zůstal koukat a jen ztěžka dýchal. Musí mu to říct. Musí mu říct pravdu, že i on ho miluje. Už nedokáže trápit sebe a hlavně Toma. Měsíc se pokoušel ho vyhnat ze svého srdce a bylo to zbytečné. Stačil jediný pohled na něj a uvědomil si, že čím víc se snaží zapomenout, tím víc ho miluje.

„Řeknu mu to“ naposledy ujistil sám sebe a také se vydal k odchodu.

Žádné komentáře