Tokio Hotel

Vítejte na stránkách Tokio Hotel.

Kdy budeš konečně můj

Kdy budeš konečně můj 2

Dveře do Tomova pokoje se pomalu otevřely. Tom k nim otočil hlavu a pozoroval Billa, který se nervózně opíral o futra a něco si pro sebe mumlal.

„Jestli mi něco říkáš, musíš to říct nahlas, neumim odezírat.“ Zasmál se Tom a Billa tím přinutil prudce zvednout oči.
“No já jen tak pro sebe“ zamumlal Bill a došel až k posteli. Tom ho bedlivě pozoroval. Nemohl si nevšimnout, že je abnormálně nervózní. Bill se posadil k němu na postel a zadíval se na něj. Tom jeho pohledu neuhýbal. Ba právě naopak. Upřeně mu hleděl do očí. Odlepil se zády od prostěradla a zapřel se o lokty. Bill ještě víc znervózněl. „Ehm….nepotřebuješ něco?“ snažil se svou nervozitu schovat Bill a sáhl po hrnečku, aby se přesvědčil, zda tam Tom ještě něco má.

„Teď už ne.“ Zašeptal Tom a jednu ruku pozvedl k Billovým vlasům. Lehce si pohrával s jejich konečky a nepřestával Billa sledovat. Bill už to nevydržel a podlehl. Sklonil se nad Tomem, rukou ho lehce chytil za krkem a hladově se vpil do jeho rtů. Tom si přestal pohrávat s konečky jeho vlasů a dlaň položil na jeho tvář. Líbal ho. Konečně ho líbal. To co už jakou dobu vpisoval na papíry, se teď dělo. V každičkém kousku jeho těla pulzovalo napětí a vzrušení.

„Bille“ vydechl vzrušeně mezi jeho polibky.

 „Co je Tome?“ zeptal se Bill dost nechápavým tónem. Tom se trochu zarazil. Proč se ho po tomhle ptá tak nechápavě. Vždyť on mu nic říct nechtěl.

 „Tak co se děje Tomi?“ ozval se znovu Bill. Tom otevřel oči a zůstal zaraženě koukat na svého bratra, který mu zrovna na noční stolek pokládal jídlo.

„Co, proč?“ nechápavě zatěkal Tom očima.

„Já nevim, teď si asi něco chtěl. A asi docela naléhavého podle toho, jak si to řekl“ usmál se Bill a posadil se na Tomovu postel. Tom nasucho polkl. Takže se mu to jenom zdálo.

„Ne nic jsem nechtěl. Něco se mi zdálo.“

„Aha“ přikývl Bill a tác s jídlem přendal k nočního stolku k Tomovi na klín.

„Teplota ti určitě klesla. To je dobře. Spal si tři hodiny, tak není divu.“ Usmál se na Toma, když mu opět sáhnul na čelo. Tom se pousmál a na jeho ruku se chtě, nechtě trochu víc přitlačil, jako když se lísá kotě.

„Ty lež hezky přikrytém, a já ti budu dávat to jídlo jo“ pousmál se Bill a chopil se příboru. Tom přikývl, ale v myšlenkách se zaobíral něčím zcela jiným. Už takhle dál nemůže. Musí mu to říct. Bill nandal na vidličku a chystal se to zrovna dát Tomovi, ale ten ho chytil za zápěstí a vidličku položil zpátky do talíře. Začal být hrozně nervózní. Stáhnul se mu žaludek a oči ho začali nepříjemně pálit od toho, jak se do nich drali slzy.

„Co se děje Tomi?“ podíval se na něj soucitně Bill. „Není ti dobře?“ pohladil ho po tváři. Tom jen zavrtěl hlavou.

„Něco ti chci říct“ vykoktal ze sebe.

„Povídej“ pobídl ho Bill. Tom začal trochu panikařit, ale už nebylo cesty zpět.

„Miluju tě“ řekl polohlasně a bál se na Billa podívat. Bill se pousmál. „Ale já tebe přece taky Tomi. Jsi můj bráška“ Tom jen začal nesouhlasně kroutit hlavou a docela histericky se rozbrečel naplno.

„Ne nechápeš to. Já nemyslim jako bráchu. Já tě prostě miluju“ Bill prudce vyskočil z postele.

„Jo dobrý Tome. Asi ti zase stoupla teplota. To jinak není normální.“ Tvářil se napůl přísně a napůl nechápavě Bill. Tom se mu jen smutně podíval do očí.

„pak asi nejsem normální“ zašeptal ale pohledem neuhnul. Bill začal chodit po pokoji sem tam a snažil se to nějak racionálně vysvětlit.

„Tome tohle přece nejde. Určitě to je jen následkem toho, že ti není dobře“ zastavil se u jeho stolu a kouknul na Toma. Snažil se přesvědčit sám sebe, že to co mu právě Tom řekl, není pravda. Tom se jen ušklíbl.

„tak otevři ten šuplík u stolu a uvidíš, že jestli to je tim, že mi není dobře, tak mi není dobře už hodně dlouho“ řekl polohlasně a sklopil zrak. Bill roztřeseně otevřel šuplík a vyndal několik papírů. Očima těkal po stránkách a četl co je na nich napsáno.

„Jak mi tohle můžeš jen tak říct Tome?“ kouknul na něj podrážděně a papíry hodil na stůl. „Jak můžeš? Uvědom si, že to co si mi právě řekl, není normální“ zastavil se Bill nad Tomovo postelí a koukal na něj. Tom zvedl zrak.

„Nemůžu za to co k tobě cítím Bille.“ Špitl a chtěl Billa stáhnout k sobě na postel. Bill se mu ale vysmýkl a s hlasitým bouchnutím dveří odešel z Tomova pokoje. Tom se podíval na tác s jídlem co měl na klíně. Najednou ho přešla veškerá chuť. Odložil ho na stolek a obličej schoval do dlaní. Nemělo smysl schovávat slzy.

„Miluju tě Bille“ šeptl pro sebe a nešťastně se zavrtal do peřin.

Žádné komentáře