Tokio Hotel

Vítejte na stránkách Tokio Hotel.

Kdy budeš konečně můj

Kdy budeš konečně můj 5

„Bille, Bille koukej se na ten film a ne na mě.“ Dloubl Tom do bratra.

„Já se dívám“ ohradil se Bill a okamžitě otočil hlavu na televizi.

„Jo to vidím“ zasmál se Tom a sáhl do mísy pro hrst popcornu. Bill nevěděl co říct. Nevyznal se sám v sobě.

„Tome“ začal opatrně.

„No“ otočil k němu Tom hlavu. Viděl na Billovi, že je podivný.

„Tome, jak si poznal, že mě miluješ?“ podíval se Bill bratrovi do očí. Tom si jen povzdychl

„Proč se mě an to ptáš Bille? Chceš mi ubližovat?“

„Ne to ne Tomy. Jen rád bych věděl, jak si to poznal“ kouknul na Toma naléhavým pohledem a vzal Toma za ruce. Tom zavřel oč a jeho ruce víc stisknul.

„Nebylo to vůbec snadný Bille a strašně dlouho jsem sám sebe přesvědčoval, že to není pravda.“ Vydechl Tom a zadíval se Billovi do očí. Ten jen pokyvoval hlavou.

 „Začalo to nevinně. Jen jsem tě musel pořád pozorovat. Byl jsi pro mě dokonalej za každý situace. Říkal jsem si, že to je přechodný. Že se mi akorát bouří hormony, a že to přejde. Ale stal se opak. Nabíralo to na intenzitě. Viděl jsem tě všude a měl jsem, no řekněme, nemravný představy. Když jsem si uvědomil, že se chvěju i když mě vezmeš kolem ramen, přiznal jsem si to. To, že k tobě cítim daleko víc, než bych měl.“ Bill bolestně zavřel oči a ztěžka polknul. Tom se na něj díval. Bill otevřel oči a ještě trochu víc stiskl Tomovy dlaně. Naklonil se nad něj a lehce otevřel rty. Tom pomalu ani nedýchal. Nechápal co se děje. Bill vzal Toma lehce za krkem a přitáhl si ho ještě blíž. Dýchal mu na rty. Tomem projel zvláštní pocit. Chtěl se odtáhnout. Řekl si přeci, že nic nezkusí, ale jednoduše nemohl. Lehce pootevřel rty a díval se Tomovi do očí. Bill přivřel oči  a přitiskl své rty na ty jeho. Tom zavřel oči úplně a vjel Billovi do vlasů. Vpíjel se do jeho rtů. Bill využil toho, že Tom má pootevřené rty a pronikl do jeho úst jazykem. Jemně si s Tomem pohrával a Tom mu to oplácel.

Najednou se Tom odtáhl.

„Proč to děláš Bille?“ zadíval se bratrovi do očí.

„Já nevím.“ Špitl Bill. „Chtěl jsi to.“

„Bille“ koukl se na něj přísně Tom „Chtěl jsem to už dlouho, ale jen tehdy, že bys to chtěl taky“

Bill na něj koukal, nevěděl co má říct. Sám v sobě měl zmatek.

„Chtěl jsem to“ šeptnul a zadíval se do země.

„Jo, ale sám nevíš proč“ dlouze se na něj zahleděl Tom.

„Nemůžu tě milovat Tome, promiň“ zvedl k němu zrak.

„Bille, já respektuju tvoje rozhodnutí, ale když říkáš, že mě nemůžeš milovat, tak mě ani neklam tělem. Neuvědomuješ si, jak moc to bolí.“ Kouknul na něj prosebně Tom.

„Nechci tě klamat. Jen asi mi chvíli potrvá, než si to všechno urovnám v hlavě“ kouknul se na něj omluvně Bill.

„Jestli si máš co urovnávat“ řekl polohlasně Tom, zvedl se z gauče a zamířil pryč.

„Jak to myslíš?“ otočil se za ním Bill. Tom se zastavil mezi dveřmi a otočil se na něj.

„Říkáš, že mě nemiluješ a ni nemůžeš. Pak máš jen dvě možnosti. Neklamat mě, jak už jsem ti řekl, nebo neklamat sebe.“ Řek smutně Tom a odešel do svého pokoje. Bill v obýváku osiřel. Nechápal to. Nechápal sebe. On Toma chtěl políbit, ale nevěděl proč. Nezdálo se mu, že by Tom byl ten, pro koho by zahořel tou velkou láskou. Poslední Tomova slova mu zněla v uších.

„Neklamat sebe“ říkal si pro sebe už po několikáté. Bože, proč jsou tyhle stavy vždycky tak těžké. Vždyť on ani sám neví, jestli se klame. Ale jedno ví jistě, Tom v něm rozdmýchal směs pocitů na které nebyl zvyklí a na které asi není ani připravený.

„Nemiluju ho“ řekl rozhodně sám sobě a odešel do svého pokoje.

 

Žádné komentáře