Tokio Hotel

Vítejte na stránkách Tokio Hotel.

Kdy budeš konečně můj

Kdy budeš konečně můj 6

Tom prudce dopadl na postel. Ležel na břiše, polštář si zmuchlal pod bradu a tupě zíral do zdi. Všechno se v něm mísilo. Vztek, zklamání, beznaděj a především jeho láska. Neměl ani sílu přemýšlet. Bill před ním utíká a to bylo to jediné co mu běhalo neustále hlavou. Ležel tak asi hodně dlouho, protože jeho tělo už si začalo říkat, aby se otočil na záda, ale neudělal to. Zavřel oči a vzpomínal na všechny ty chvíle co s Billem prožil. Od dětství až po dnešek. Kdyby mu to nikdy neřekl, mohlo to pokračovat. Mohl si dál s Billem užívat šťastný chvíle a on by neměl touhu od něj odcházet. Z myšlení ho vytrhlo až lehké zaklepání na dveře. Tom dělal, že neslyší. Neměl na nikoho náladu. Ovšem dotyčný za dveřmi se nehodlal jen tak vzdát. Zaklepal ještě jednou, pootevřel dveře a nakoukl dovnitř.

„Tome….“ Ozvala se opatrně Simone.

„Hm“ dal o sobě neochotně vědět Tom. Simone vešla do pokoje, potichu za sebou zavřela dveře a posadila se k Tomovi na postel. Sama nevěděla co má říct.

„Tome, no tak“ pohladila ho po tváři a soucitně na něj koukala. Tom ale před jejím dotykem uhýbal.

„Říkal ti proč?“ zahuhlal jen ale ani se na ni nepodíval. Simone si povzdychla.

„No říkal, že to chce. Že si myslí, že to pro něj bude nejlepší“ snažila se opět svého syna pohladit, ale opět marně „Tome, taky jednou odejdeš. Je vám 19. To že ty necítíš tu potřebu, neznamená že jí necítí Bill. Nepřijdeš tím o něj“ učinila poslední pokus Simone a pak se zvedla a odešla. Tom konečně poslechl svoje tělo a otočil se na záda. Věděl, že tohle není ten důvod proč Bill odchází. Odchází kvůli němu. Kdyby to bylo proto, že chce začít žít sám, odešel by už dávno. V Tomovi se zase začaly bouřit veškeré emoce. Vzal polštář a vší silou ho mrštil do protější zdi.

„Tome……“ ozvalo se zaklepání na dveře a Bill strčil hlavu do jeho pokoje. Tom se na něj nepodíval

„Co chceš?“ zeptal se a snažil se potlačit smutek a vztek ve svém hlase. Bill vešel dovnitř, zavřel dveře a přešel k Tomovi

„Tome já ti nechci ubližovat“ řekl polohlasně a zadíval se na Toma. Trpělivě čekal, kdy k němu otočí hlavu. Nedočkal se.

„pozdě“ poznamenal Tom a raději zavřel oči. Jinak by se na Billa opravdu otočil a to nechtěl.

Bill si povzdychl a posadil se k Tomovi na postel.

„Tome promiň mi to, ale vážně bude lepší když tu nebudu.“ Vzal Toma za ruce, ale ten se mu jen prudce vyškubl.

„Lepší pro koho?“ odfrkl si a konečně se na Billa podíval.

„pro nás oba.“ Téměř zašeptal Bill

„když tu nebudu, budeš mít čas se soustředit na jiný věci a třeba si najít nějakou fajn holku. A já budu mít čas si to srovnat a bejt zase tvůj brácha“ Tom jen zakroutil hlavou a zase se od Billa odvrátil.

„Nestojim o žádnou holku. A tim, že odejdeš to nezměníš. Akorát ode mě utíkáš. Jako by ses mě štítil.“ Řekl Tom téměř neslyšně a i zpod semknutých víček se mu skutálela slza.

„To přeci není pravda. Neutíkám od tebe Tome. Neodjíždím přece za oceán.“ Trochu s ním zacloumal Bill. Tom ho od sebe jenom odstrčil.

„vždyť to vyjde nastejno. Prostě odcházíš, i když víš, jak mi to ublíží“ vyjel na něj Tom. Bill jen smutně svěsil hlavu a zvedl se z postele.

„ještě ani nevím, kdy se budu stěhovat. Ještě jsem si nedomlouval přesný datum“ špitl Bill. Asi doufal, že tím Toma trochu uklidní. Že Tomovi dojde, že Bill neodchází už druhý den. Ale to se mu nepodařilo. Tom se jen posadil na posteli a zakloněnou hlavu si opřel o zeď.

„už mě nic nezajímá“ procedil skrz zaťaté zuby a mermomocí se snažil zastavit slzy, které jedna po druhé pomalu stékali po jeho tvářích. Bill se k němu chtěl natáhnout a slzy mu setřít, ale Tom zaznamenal jeho gesto a než se ho Bill stačil jakkoliv dotknout vztyčením ruky ho zastavil.

„Nech mě na pokoji.“ Vydechl napůl nešťastně a napůl naštvaně. Bill se ani nepohnul. Pořád na něj koukal. Vážně mu nechtěl ublížit. Ale takhle to zkrátka bude nejlepší. Nesmí být spolu.

„Jdi pryč Bille“ ozval se polohlasně Tom.

„Tome…….“ Chtěl se ještě pokusit Bill. Tom ale jen zavrtěl hlavou a prudce se na něj podíval.

„Neslyšel jsi? Nech mě bejt“ zopakoval už dost naštvaně. Bill se na něj naposled zklamaně podíval a nasucho polknul.

„Nemiluju tě Tome“ špitl omluvně.

„Vypadní“ vykřikl Tom a bylo mu v ten moment jedno že zahlídl v Billových očích zklamání a smutek. Měl sto chutí ho znovu uhodit. Ne za to, že ho nemiluje, ale za to, že mu to dokáže takhle říct ve chvíli, kdy mu oznamuje, že od něj utíká. Bill jen přikývl a se skloněnou hlavou za sebou zavřel dveře.

„Kurva“ ulevil si Tom a hodil proti dveřím svůj mobil, který se mu válel na posteli. Nejraději by všechno rozmlátil. Včetně sebe. Nakonec se ale spokojil s tím, že sebou opět plácl na postel a pěstí uhodil do nočního stolku. Bill mezitím seděl u sebe na posteli a se zavřenýma očima poslouchal Tomův vztek z vedlejšího pokoje.

 

Žádné komentáře