Tokio Hotel

Vítejte na stránkách Tokio Hotel.

Kdy budeš konečně můj

Kdy budeš konečně můj 8

„Tome co to děláš?“ zadíval se na něj vystrašeně Bill. Věděl, že Tom je opilý a tím pádem se nedokáže kontrolovat. Ale zároveň věděl, že i přes Tomovu opilost, by ho nepřemohl.

„Nedělám vůbec nic. Zatím“ přiblížil se k Billovi ještě blíž. Už mu dýchal na rty. Nebylo to zrovna nic příjemného. Z Toma byl cítit alkohol na míle daleko, přesto spíš Bill vnímal to, že se tak nebezpečně přibližuje, než cokoliv jiného.

„Jak zatím?“ kouknul na Toma a snažil se před ním co nejvíc natisknout na zrcadlo. Nikam jinam nemohl. Tom se je chtivě pousmál a Billovi to najednou všechno došlo.

„Ne, Tome ne“ začal na něj zoufale naléhat. Tom už ale nehodlal dál komunikovat. Přisál se Billovi na krk a rukama si ho chytil za boky. Bill se ho snažil odstrčit, no neměl šanci. Musel uznat, že i přes to, že je Tom opilý, si počíná celkem dobře. Být to za jiné situace, bylo by mu to neskutečně příjemné. I teď se v něm mísil pocit blaha s odporem.

„Chci tě Bille“ zašeptal mu Tom do ucha a prudce ho otočil. Bill teď mohl v zrcadle vidět je oba. Jednou rukou si stále pevně svíral ručník kolem beder a druhou se zapřel o zrcadlo. Chtě, nechtě se začal opravdu bát. Tom se na něj tiskl a jazykem ho dráždil na rameni.

„Tome ne, prosím“ snažil se zoufale Bill přesvědčit svého bratra. Pomalu mu začínali z očí stékat slzy. Chtěl se odstrčit od zrcadla, ale Tom ho opět tvrdě přitiskl zpět. Prsty se snažil zatnout do skleněné výplně zrcadla a začal se třást. Tom ho jednou rukou objal kolem pasu a druhou se chopil okraje jeho ručníku.

„Ne“ začal už vážně brečet Bill a bránil svůj ručník. Ovšem neměl šanci. Tom jediným prudkým pohybem z něj ručník strhnul. Přitiskl se na něj tak, že Bill mohl cítit jeho vzrušení. Podlamovala se mu z toho kolena. On si ho chce vzít násilím.

„Tome prosím. Jestli to chceš, já tě udělám. Ale ne takhle prosím“ plakal tom a prsty klouzal po zrcadle.

„A co když chci zrovna takhle“ vydechl poměrně vzrušeně a rukou sjel Billovi do rozkroku. Billovi se vydral z očí nový proud slz a nohy ho málem neunesli.

„Já myslel, že mě miluješ“ řekl zoufale a pomalu svůj boj vzdával. Tom se najednou zarazil. Jakoby po téhle jedné větě vystřízlivěl. Několika prudkými kroky odstoupil od Billa a zaraženě na něj koukal. Najednou mu bylo zle. Zle ze sebe samotného. Chvíli s hrůzou koukal, jak se Bill opírá o zrcadlo, pláče a chvěje se po celém těle. Po několika vteřinách se trochu vzpamatoval a vyběhl z koupelny do svého pokoje. Padnul na postel a obličej si dal do dlaní. Motala se mu hlava a dělalo se mu zle od žaludku. Bleskurychle se zase vymrštil z postele a rukou si přitáhl svůj odpadkový koš. Během pár vteřin do něj vyvrátil veškerý obsah svého žaludku. Bože jak se mohl takhle zřídit. Znovu sebou plácl na postel a téměř okamžitě tvrdě usnul. Bill se roztřeseně sesunul podél zrcadla na zem. Zabořil obličej do dlaní a nemohl zastavit přívaly slz v jeho očích. Chvěl se po celém těle a svíral se mu žaludek. Nemohl uvěřit tomu co Tom málem udělal. Málem si ho vzal násilím. Málem ho znásilnil. Bill to nemohl pochopit. Určitě mu musel dát nějakou záminku k takovému chování. Jinak by to Tom neudělal. Ano určitě si nějak začal on. Přesně jak mu Tom řekl. Určitě ho nějak oklamal tělem. Vůbec netušil jak dlouho seděl na podlaze pod zrcadlem. Už ani nevěděl jestli se třese zimou nebo pořád rozrušením. Ztěžka se zvedl a malátnými pohyby se přesunul do svého pokoje. Vzal na sebe trenýrky a potichu přešel k Tomovu pokoji. Ani moc dobře nevěděl proč tam chodí. Asi ze starostlivosti. Vážně si namlouval, že Toma vyprovokoval on a tak chtěl vědět, že je v pořádku. Tom ležel na posteli a tvrdě spal. Bill potichu přišel k němu. Opatrně mu sundal mikinu a následně i džíny. Posunul Toma do nějaké pohodlné polohy a přikryl ho peřinou. Chvíli na něj koukal. Bylo mu ho až líto. On věděl, že mu posledních pár dní jenom ubližuje, ale nemohl jinak. Pomalu vycouval z jeho pokoje a potichu mu zavřel. Ztěžka se posadil na svojí postel a přemýšlel. Přemýšlel o všem. Jan neuvěřitelně se jejich vztah změnil od doby co se mu Tom přiznal. Tak strašně se od sebe vzdalovali. Čím víc nad tím Bill přemýšlel tím víc ho to všechno mrzelo. Nechtěl o Toma nikdy přijít. Už se sám nebránil slzám. K čemu je mu nějaká hrdost. Bože ani se nedokáže na Toma zlobit, za to co chtěl udělat.

„Tome já tě…….“ Řekl polohlasně, ale poslední slovo se mu v krku zadrhlo. Hřbetem ruky si setřel slzy a z nočního stolku si vzal svůj laptop. Počkal několik okamžiků a zapnul si internet. Chvějícími se prsty naklepával jednotlivá písmenka klávesnice. Každou chvíli při tom bolestně sevřel víčka. Už nemělo cenu si cokoliv nalhávat. Mezi nimi už není cesty návratu. Přišel o něj navždy. Ani jeden z nich nemá sílu na to překonat tu vzdálenost co se mezi nimi vytvořila. S poslední slzou opět svůj laptop vypnul a ulehl ke spánku. Trvalo mu než se mu podařilo usnout. A navíc jen na pár hodin. Musí vstát dřív než Tom. Nemůže ho vidět. Jinak by si to snad všechno ještě rozmyslel a to nechtěl. Mezi nimi už je dávno konečná. Ale přesto, to jediné slovo co mu zůstalo uvězněné v hrdle…. to nevyslovené. To jediné slovo které tu je, ale navěky se nedonese k Tomovým uším. 

 

Žádné komentáře