Tokio Hotel

Vítejte na stránkách Tokio Hotel.

To bych neudělal

to bych neudělal 7

 

Policista poslušně odešel a detektiv König se opět otočil na Billa. „Tak pokračuj“ pobídl ho a zase se usadil ke klávesnici. „No teď už toho moc nebude.“ Podotkl Bill a pokračoval.

Tom Billa pevně objímal, protože Bill začínal být víc a víc mimo. Vendy nervózně přešlapovala a Saša vykročila rázným krokem ke klukům. „Co mu je?“ koukl na ni Tom a vypadal trochu zoufale.Bill znovu ztratil rovnováhu. Ne že by padal, ale chodil jak malátný. „Je ožralej“ mávla nad tím rukou Saša a dotáhla Billa na nejbližší trávník. Tam ho posadila a víc se o něj nestarala. Vendy po ní střelila nevraživým pohledem a posadila se vedle Billa. Něco na něj mluvila, ale Bill vůbec nereagoval. „Sašo tohle není dobrý. To si přehnala“ zakřičela na ni najednou Vendy. „Co?“ začal po nich nechápavě koukat Tom. „Ale nic“ mávla nad tím rukou Saša střelila po Vendy nevraživý pohled. Tom se posadil vedle Billa z druhé strany, taky mu nebylo nejlíp, ale vnímal a reagoval. Jak je možné, že Bill ne, vždyť vypil to samé co Tom. „Broučku, jsi v pohodě?“ hladil ho po tvářích a starostlivě na něj koukal. „Nech ho chvíli, on se z toho dostane“ naklonila se k Tomovi Saša a lehkým tlakem ho povalila na zem a sklonila se nad ním. „Hej počkej. To už jsme snad probrali ne?“ zadržel ji Tom když se k němu začala sklánět. Saše se zle zablesklo v očích. „Nesnáším odpor. To jsem pak agresivní“ řekla přísně a zúžila oči.

Bill se odmlčel. „Bille?“ koukl na něj od počítače vrchní vyšetřovatel. „Už nic. Ani tohle si nepamatuju jistě. Vnímal jsem, že se něco takovýho děje jen v podvědomí. A pak najednou černo, nevím na jak dlouho. Pak už si pamatuju jen, že jsem se na chvíli probral a ležel jsem na Tomovi“. Detektiv si opět něco poznamenal a otočil se do monitoru počítače. „Dobře tak mi popiš to tvoje probrání“ pokynul mu a připravil se opět všechno zapsat.

Bill otevřel oči, a na pár vteřin zůstal absolutně dezorientovaný. Ležel na Tomovi, který nějak ztěžka dýchal a trochu chroptěl. Bill se zapřel rukama a posadil se. „pane bože!“ vykřikl a začal prohlížet Toma a následně i sebe. Jeho ruce a košile byli umazané od krve a Tom ležel na zemi před ním a krev mu prýštila z rány v hrudi. „Co jsem to udělal?“ Ptal se sám sebe do ticha noci“ Motala se mu hlava a nedokázal si seřadit myšlenky do souvislostí. Vůbec mu nedocházelo, že ani neví jak, čím a proč by něco takového udělal. Prostě tu seděl a bylo to evidentní. Zvedl se a utíkal pryč. Ne proto že by chtěl utéct, aby ho tu nikdo nenašel, ale spíš před tím pohledem co viděl, před sebou samotným. Měl pocit jako by na něj z dálky ještě někdo volal, ale byl to určitě jen pocit, který pramenil ze jeho dezorientovanosti. Nebyl schopný myslet. Jen utíkal. Vběhl do nějaké uličky a každou chvíli narážel do stěn. Na jejím konci se sesunul podél stromu a začal zoufale brečet. Zabil svojí lásku. A pak……..černo

Detektiv pokyvoval hlavou a všechno zapsal. „A pak jsme tě probrali je to tak?“ podíval se na Billa. Bill jen přikývl. „Dobře Bille, takže ty teď půjdeš………….promiň prosím“ přerušil náhle svou myšlenku a zvedl náhle zvonící telefon. „Ano…..ano je tady…..dobře“ vyřizoval telefonát detektiv König a přitom každou chvíli koukl po Billovi. „Změna plánu Bille“ podíval se na něj, když opět zavěsil. „Jaká změna?“ nechápal Bill. Konec konců svou první myšlenku inspektor nedokončil. „To volali zase z nemocnice.“ Zatvářil se trochu vážně. Bill se polekal a nadskočil v křesle „Co se stalo? Něco s Tomem?“ „Uklidni se Bille. Ano jde o Toma. Ještě se zcela neprobral, ale prý tě pořád volá. Doktor si myslí, že bys tam měl přijet“ Billovi poskočilo srdce. Byl šťastný, že může Toma vidět, ale zároveň se toho nesmírně bál.
Věděl, že Toma uvidí v tom nejubožejším stavu za celou dobu a vůbec si nebyl jistý jestli to zvládne. „Smím tam jít hned?“ podíval se Bill na vyšetřovatele. „Ano můžeš. Jeden z policistů pojede s tebou a já zatím zaplním ty mezery v tvé paměti“ pousmál se na něj. Věděl jak moc je to pro Billa důležité. „Pak se ale musíte vrátit sem.“ Zatvářil se teď už vážně. Bill přikývl. Detektiv König se zvedl od stolu a otevřel Billovi dveře na znamení, že může jít. Vyšel hned za ním a jednomu policistovi pokynul, aby je následoval. „Bille, tady poručík Ernshow pojede s tebou a počká tam na tebe“ představil policistu, když došli k policejním vozům. Bill přikývl na souhlas. Nechtěl mluvit, myšlenkami už se toulal po nemocničních chodbách. Otevřel si zadní dveře a nastoupil. Když se blížili k té obrovské bílé stavbě, sevřel se mu žaludek a do očí se mu nahrnuli slzy. „Jsme tu pane Kaulitzi.“ Otočil se na něj z předních sedadel jeho policejní doprovod. Bill přikývl a vystoupil z auta. Poručík Ernshow vyšel dva kroky za ním. „Počkám na vás tady“ zastavil se najednou v nemocniční chodbě a posadil se do čekárenského křesla. Z dálky už se k nim blížil muž v bílém plášti a s pacientskou kartou v ruce. Bill věděl, že to bude ta Tomova. Lehce se mu zamotala hlava a slzy v jeho očích si konečně našli cestičku po které sklouzly na jeho tváře.

„Pan Kaulitz?“ podíval se na Billa lékař trochu přísným pohledem. Bill jen přikývl. Nemohl mluvit. Lékař si ho změřil pohledem od hlavy k patě a zastavil se na jeho zakrvácené košlili. „Jedeme hned ze stanice“ řekl do ticha poručík Ernshow, který si všiml doktorova výrazu. Ten už raději nic neřekl, jen nepatrně přikývl a pokynul Billovy, aby ho následoval.

 

Žádné komentáře